Václav Jindřich Veit:
Rediscoverd Romantic Testimony

Jméno Václava Jindřicha Veita (1806–1864) dnes znají prakticky pouze specializovaní hudební historikové, nebo opravdu zapálení fanoušci klasické hudby. A přesto byl Veit ve své době významným a oblíbeným skladatelem, jehož dílo respektovala i cizina – především ta německá. Ačkoli byl Veit německé národnosti, hlásil se hrdě českým patriotům, jak to bylo v jeho době obvyklé. Je autorem poměrně rozsáhlého díla zasahujícího téměř do všech žánrů (kromě opery – i když i o té uvažoval, avšak svůj plán nakonec nerealizoval). Jeho vokální skladby jsou psány převážně na německé texty, Veitovo národní vlastenectví vydalo ovšem i nemalý počet písní a mužských sborů na texty české (Chmelenský, Vacek Kamenický, Šmilovský, lidové texty). Ve své době se prosadil zejména komorní tvorbou (smyčcové kvartety, smyčcové kvintety, skladby pro sólový klavír atd.) a rovněž jeho orchestrální díla, byť nepočetná, dosáhla ve své době i mezinárodního uznání – to platí zejména pro jeho jedinou Symfonii e moll op. 49, premiérovanou s pozitivním ohlasem v lipském Gewandhausu 20. října 1859 a 29. listopadu 1859 v Praze pod taktovkou Františka Škroupa.