Wolfgang Amadeus Mozart/
Josef Mysliveček:
Decade

Josef Mysliveček řečený „Il Boemo“ (tj. Čech) byl jedním z nejtalentovanějších skladatelů druhé poloviny 18.století. Ve své době patřil k velmi úspěšným a všeobecně uznávaným autorům. Vedle pomíjivé dobové popularity však lze v jeho partiturách nezřídka nalézt místa s puncem geniality. Podle florentského nekrologu (17. února 1781) „byl téměř u všech dvorů Evropy, kde se jeho schopnostem dostalo velké pochvaly, a uzavřel přátelství s největšími osobnostmi“. Odhlédneme-li od trvalého zájmu o jeho instrumentální hudbu zejména v německy mluvících zemích (od r. 1764), zažil vItálii na cizince závratnou kariéru operního i oratorního skladatele („Maestro Compositore“) a patřil tam v 70. letech i v silné konkurenci k nejvyhledávanějším autorům pro stěžejní operní divadla. O vztahu Josefa Myslivečka a Wolfganga Amadea Mozarta máme dnes k dispozici na třicet dokumentů vypovídajících o jejich prvním setkání, vzájemném uměleckém respektu i upřímném přátelství, které s

různými peripetiemi přetrvalo až do Myslivečkovy smrti. Důležitou a ne vždy pozitivní roli v jejich vztahu sehrál Wolfgangův otec Leopold, který velmi přísným okem posuzoval Myslivečkovy činy a, v dobré víře chránit svého syna před špatnými příklady a prosazovat jeho zájmy, nespouštěl ze zřetele pragmatické aspekty a svými radami se snažil usměrňovat Wofgangův vztah k českému skladateli. “Simona Šaturová, pocházející stejně jako Lucia Popp a Edita Gruberová z Bratislavy, není nic menšího než malý mozartovský zázrak. Zpívá Konstanzi s tak neotřesitelnými koloraturami, procítěnými piany a stylovou dokonalostí, že se až tají dech.” [Der neue Merker]